. . : :   H a n k a   E b e r t o v á   : :
 
: :   U l t r a m a r a t o n   : : . .
 
 
 
 
..:: Prezentační fotky ::..
 
..:: Počet přístupů ::..
75165
 
 Peklo Moravy 2016 aneb pravé peklo nastalo až na Lysé hoře

 


Peklo Moravy aneb peklo se stalo peklem až na Lysé hoře...

( Frýdek Místek 4.6.2016, 323 km, převýšení 4 200  metrů, doba jízdy 12:51, polar )

Galerie

Video

Certifikáty všech, kdo dokončili kompletní trasu

Trasa: FM - Brušperk - Stará Ves nad Ondřejnicí - Bílovec - Bravinné - Větřkovice - Vítkov - Velké Sedlo - Slezská Harta - Leskovec nad Moravicí - Razová - Bruntál - Malá Morávka - Hvězda - Ovčárna - Praděd a stejně do FM - Staré Město - Dobrá - Vyšní Lhoty - Raškovice - Krásná - Papežov - Lysá hora a zpět do FM

 Akci Peklo Moravy jsem objevila někde na internetu v zimě a tato akcička přesně zapadala do mé cyklistické filosofie po skončení závodní kariéry. Trošku extrém a hlavním lákadlem byla Lysá hora a hlavně Lysá hora po 300 kilometrech! Ačkoli jsem objela vrcholy a passy "poloviny světa" včetně nejvyššího dostupného vrcholu Khardung La v Indii, tak na Lysé hoře jsem ještě nebyla...Malinko se vše zkomplikovalo tím, že se budu muset sama dopravit, čemuž jsem už hodně odvykla:) Ale poté co jsem "přemluvila" Karla Černého k účasti, tak bylo rozhodnuto. JEDU. Moc děkuju firmě Knauf za nezištnou podporu v podobě dopravního prostředku!

Zkontaktovala jsem hlavního pořadatele Marka Šimoňáka a slovo dalo slovo a svoji účast jsem potvrdila. Bohužel letošní počasí nic moc a tak jsme s Karlem dlouho váhali, jestli jet nebo nejet. Nicméně už dopředu můžu prozradit, že se naše odvaha vyplatila a nakonec bylo lépe než bysme si vůbec mohli v týdnu před akcí představit.

Útočiště jsme našli v pensiónu Anareta, kde byl neuvěřitelně milý a ochotný personál a i velice příznivé ceny. Moc díky.
Ještě večer volá Marek Šimoňák jestli nemáme v pensiónu volné místo a tak nabízím volnou postel u nás v pokoji. Z nešťastníka bez ubytování se vyklubává 20ti letý Filip Talapka, který zvládá celou následně akci naprosto famózně a já před ním upřímně smekám. Přijíždí 60 km ze Slovenska na vypůjčeném kole s baťůžkem a jeho výkon jak jsem již zmínila snese druhý den maximální měřítko. Kromě toho se stane i naším společníkem na trati ve druhé polovině akce.

Nekřesťanský budíček v 3,30 přežívám jen s maximální vůlí:) a snažím se co nejvíce najíst, ale to jde opět velice ztuha. Venku je krásných 13°C a zataženo a moje rozhodnutí co s sebou co se týče oblečení je nakonec: návleky ruce nohy, krátký dres, vesta a do kapsy na sjezdy pláštěnka. Musím říct, že mě následně na startu docela šokují lidé v komplet krátkým...Předpověď na Praděd i Lysou horu je max 13°C a to teda ve sjezdu na krátké není...Chudáci kolena:)

Těsně před pátou jsem s Karlem na startovním místě a postupně se schází poměrně velké účastnické pole asi 40ti cyklistů, které je na první pohled velice různorodé jak co se týče vybavení tak i výkonnosti. Trošku začínám tušit, že tohle bude docela vořech jak pro jízdu v balíku, tak i pro slíbenou jízdu pohromadě pod Praděd. Měla jsem poměrně velké obavy co se týče navigace, ale po ujištění, že pod Praděd pojedeme pohromadě jsem je pustila z hlavy. Což jak se ukáže byla velká chyba. Na místě je i profík Adam Hansen, který vypadá hodně sympaticky. Nicméně jak zas až tak profi cyklistiku nemusím tak to pro mě zas až taková bomba není. Bohužel Adam s námi jel pouze necelých 80km, protože mu odešlo řazení v elektrice...
Tady bych se chtěla na chvilku zastavit, protože otázku elektriku jo nebo ne jsem řešila při koupi nového kola Scotta Addict předloni. A nakonec právě poměrně velká nespolehlivost především v trvalém mokru rozhodla, že jsem elektrice řekla ne. Druhá věc je, že pokud se po...tak s tím člověk nic nenadělá. Na ultra platí spolehlivost, spolehlivost, spolehlivost! Druhým argumentem proč ne je samozřejmě nekřesťanská cena zvláště u vyšších sad Campagnola.
Velkou radost mám také, že vidím Lenku Bartošovou s manželem Tomášem, kteří také vážili dlouhou cestu na start z Prahy. Lenka je kromě mě druhou a jedinou ženou na startu.

Krátce po páté vyráží poněkud nesourodý balík na cestu. Držím se více vepředu a přesto je třeba mít oči na stopkách a dávat hodně pozor na jízdu. Je to takové trošku divočejší než bych si úplně přála. Prohodím pár slov s Tomášem Bohatým, kterého jsem snad 15 let neviděla a prvních 30 rovinatých kilometrů je pryč.
Přichází první 2,5km brdek a celý had se velice rychle natahuje. Kolem nás jezdí auto s kamerou, foťákem a nad hlavami nám krouží dron:) Kvituji pěkné vybavení i zabezpečení. Nicméně jak špička začíná odjíždět - i když ne nijak výrazně - tak začínám tušit, že se teda fakt čekat asi nebude...Na vrcholu je mám před sebou asi 150 metrů, ale prvních asi 15 lidí ujíždí pryč a já zůstávám téměř ve vzduchoprázdnu. Protože jsem počítala s tím, že pod Praděd pojedeme spolu, tak ani vůbec nevím pořádně kde jsme...No super. Nezastírám, že mě to lehce naštvalo...

Postupně jedeme asi ve 3 a padá poměrně hustá mlha. Přijíždíme osamoceně na křižovatku a můj dotaz na spolujezdce je: Víte kam? Odpověď:Ne!
Následně se ptáme nějakého domorodce kam jeli cyklisti a ten nás naprosto v pohodě posílá jinam:) Sranda je, že po asi 5ti kilometrech celou první grupu vidíme na další křižovatce přijíždět zleva a připojujeme se...Snažím se Markovi naznačit, že jsme ujeli Lence a dalším a že by bylo super jet pohromadě jak se dohodlo.

Pokračujeme dále a kolem nás se pohybuje skůtr, který jak se později dozvím patří k Adamu Hansenovi a jeho řidič mě několikrát dotahuje po dalších větších brdcích opět do vedoucí skupiny. Díky.
Nicméně nakonec mi skupina prvních asi 15ti stejně odjede. Dá se říci, že vůbec snahu jet pohromadě pod Praděd neměli. Naštěstí se nakonec sjíždím s místními dvěma borci, z nichž jeden je můj kamarád Radek Polák a tak konečně vím kam mám jet. Kluci moc díky! Krásně pokecáme co se za rok od Mamuta stalo a mě se konečně začíná akce líbit. Je to prostě o lidech:) Kromě toho jedeme nádherným krajem kolem nádrže Slezská Harta a na obzoru už na nás vykukuje Praděd.
Zřejmě si všichni účastníci myslí jací nejsou borci když absolvují dnešek, ale Radek se mi svěřuje, že v jednu ráno dnes vyrazil na kole z Olomouce a po návratu do Frýdku zase na kole se do Olomouce vrátí! No těbůh pak že já jsem cvok:) Odhaduju že mu to šoupne tak asi 420km...

V Bruntále se za mnou vrací Karel a hned je veseleji když máme lokomotivku. Karle díky!
V Malé Morávce dojíždíme u prodejny potravin ujetou první grupu a já si v duchu jen říkám, že jsme mohli jet klidně spolu...
Nakoupíme hlavně pití a hurá na Praděd.
Cesta se okamžitě začíná zvedat a tak jako vždy začínám ožívat:) Mám ráda hlavně dlouhá těžká tempová stoupání a ne brdky na sílu. Kromě toho Praděd je velice příjemné právě takové stoupání, které je velice jezditelné a člověk si ho užívá. Stoupání začíná hned za Hvězdou a já postupně dojíždím další a další účastníky. Nejedu krev ale rozhodně se nijak neflákám. Tepově se pohybuji ve smíšené zóně mezi aerobním a anaerobním prahem v tzv.E2 zóně. Je to zóna, kde se dá jet až desítky minut do asi 2-3 h.
Na Ovčárně docela brutus houstne provoz lidí na silnici a občas nás čeká kličkovaná mezi psi dětmi :) Ale celkem  pohoda i vzhledem k rychlosti jakou jedeme. Už odspodu sleduju na Polaru klesající teplotu, která se zastaví až na 12°C a tak si v duchu gratuluju za pláštěnku v kapse. Tohle bych teda jet v krátkým dolů nechtěla. Proti nám jedou dolu kluci z čelní grupy a občas někdo jen v krátkým je...Uf.

Na Pradědu 1491 m.n.m. jsem poněkolikáté, ale přesto vždy obdivuji vysílač a jeho stavbu. Výstavba vysílače s rozhlednou začala v roce 1968 podle návrhu Jana Lišky, jeho dokončení došlo až v roce 1980. Celková výška stavby je 146,5 metrů, jeho horní plošina je nejvyšším bodem v České republice. Z vyhlídkové plošiny spatříte Sněžku, Lysou horu, Radhošť, při dobré viditelnosti také Vysoké Tatry nebo Malou Fatru.

S Karlem vyfotíme vrcholové foto, udělám rozhovor pro naše "media" auto a v pláštěnkách vyrážíme dolů. Připojuje se k nám postupně i náš spolubydlící ze Slovenska Filip Talapka vytváříme tak krásnou 4členou skupinku, která nám vydrží až do Frýdku. Kluci díky! Jinak pro info za sebou máme necelých 130km...Něco víc přes třetinku:)
Sjezd z Pradědu vypadá naprosto pohodově, ale není tomu tak. Poměrně úzká silnice, kde funguje na střídačku jednosměrný provoz nahoru a dolů a my ve sjezdu potkáváme několikrát autobus a docela věřím, že tady dochází ke smrtelným úrazům po srážkách. I Karel si zažil svoji těžší chvilku a asi na ni rád nevzpomíná... Cestou dolu potkáváme i Lenku Bartošovou s Tomem jak míří směr vrchol. Super!

Na Hvězdě se společně rozhodujeme, že pojedeme stejnou cestou nazpátek jako na Praděd. Následně se dozvídáme, že jsme byli jedni z mála:) V Malé Morávce opět tankujeme...
Většina jela jednodušší a rychlejší cestu přes Opavu. Mě ani tak nevadí výrazně větší převýšení, ale silnice třetí třídy jsou fakt děs běs a silnice se jim dá říkat jen s přivřením obou očí. Kromě toho je jízda na takovémhle tankodromu samozřejmě daleko pomalejší. Ale co závod to není - zase jsme měli hezčí okolí na koukání. Bohužel jsme i několikrát váhali kudy kam a tak se holt čas načítá a načítá:) Naštestí si Filip cestu tam nahrál do navigace a tak to nakonec jakž takž dáváme.
Jinak musím říct, že takhle odřenej zadek jsem neměla ani po ultra, kdy jsem jela 2200 km nonstop...:( Fakt moravskejm klukům nezávidím na tomhle trénovat...Zlatý okolí Prahy.

Na přejezdu u Studénky na zpáteční cestě se dozvídám, že to je právě ten tragický přejezd, kde došlo ke srážce pendolina s kamionem:(. Ráno jsem to vůbec nepoznala, přestože jsme tady také stáli...

Závěr dojezdu do Frýdku je děsná nuda a zachraňuje nás jen lokomotivka v podobě Karla. Tak nějak mi přestává bejt úplně dobře od žaludku ale nějak se tím neznepokujuju - občas se mi to stává na delších tratích. A na nás už čeká jen asi 60km Frýdek - Lysá - Frýdek:)

16:35 se hlásíme ve Frýdku na kontrole u startu a cíle v jednom. Kluky honím, že v 17 hodin musíme vyrazit, aby byla rezerva, že dorazíme i s nějakým problémem za světla nahoru i zpět. Bohužel i přes velké přemlouvání nakonec Radek Polák vyráží směr domov - Olomouc! Můj odhad jeho dnešní "projížďky"  420km:) tak nabývá reálné obrysy... Klobouk dolů!

Ještě rychle nějaké kalorie do sebe, vypustit tekutiny a hurá na Lysou. Ptáme se pořadatelů na cestu, ale jsme posláni na cyklostezku a ta nám nikomu moc sympatická není...Znovu se ptáme a při první možnosti se vracíme na silnici.

Co se týče počasí máme dneska neskutečnou kliku. Je fakt super na to jak to celý týden škaredě vypadalo v předpovědích. Příjemná teplota 20-24°C a tak jediným velkým nepřítelem po celý den zůstává silný SV vítr. A nutno říci, že cestu z Pradědu nám velice pěkně zpestřil a zobtížnil.

"Přeprava" pod Lysou horu mě nebaví. Je to nuda po takový nečitelně záplatovaný silnici a tak ani nekoukám, že jedeme docela svižně, i když se cesta samozřejmě stále zvedá. Vepředu jede Karel, pak já a za mnou Filip. A Filip také zezadu naviguje:) Musím se znovu zmínit, že celou akci dal hodně s přehledem a na to že je to 20ti letý "mladík" fakt super. Sice mi cestou pod Papežov říká, že bez nás by se na to vykašlal, ale já tomu moc nevěřím, i když moc dobře vím, že ultra je nejvíce o hlavě a o psychice kromě top kondice, která se považuje za samozřejmou.
Cestou potkáváme první grupu - jsem myslela že už musí být doma:) a pak také výše Lenku s Tomem.

Papežov! Jsem tady poprvé a konečně vidím nástup do finálního stoupání a nutno podotknout, že se cesta začíná zvedat hned a to opravdu důkladně. Můj odhad sklonu je 12-14% podle úseku. No upřímně je to opravdu výživné stoupání a po 300 kilometrech teprve teď začíná vlastní Peklo:) Jenže u mě je to spíše způsobené velkou nevolností a ne nedostatkem sil. Sice hned dole hážu 34/29 ale to nicméně spíše proto, že nevidím důvod to nějak rvát a šetřím co můžu zraněné koleno. Karel odjíždí a musím prozradit, že jeho nejlehčí převod je 39/21!:)
Několikrát říkám Filipovi ať jede jak mu to vyhovuje - má trojplacku a tak krásně točí:) - ale je to kamarád a celý výjezd jede se mnou po boku. Je to příjemné a trasa a trápení lépe utíká. S každým kilometrem stoupání je mi čím dál hůř od žaludku a začínám fakt trpět:( Nicméně VO TOM TO JE:)
Konečně okolo 19té hodiny jsme nahoře v nadmořské výšce 1323 m.n.m.a mě fakt není dobře:) Nicméně ještě fotím Karla i děláme společnou fotku s Filipem. Jenže už co nejrychleji spěchám někam do ústraní a docela nekontrolovaně zvracím....:( No pěkně...To se mi fakt dlouho nestalo...Jinak pro info nahoře je asi 14°C a tak na sjezd bereme samozřejmě pláštěnky.

Pro porovnání zde jsou data dvou dnešních klíčových stoupání, kde je jasně vidět, že Lysá hora je obtížnější než Praděd.
Praděd: od Hvězdy 9,1 km s převýšením 600 metrů versus Lysá hora: od Papežova 8,5 km s převýšením 680 metrů.
Pro zajímavost moje nejnižší rychlost při výjezdu na Praděd byla 8km/h a při výjezdu na Lysou 6,4...:)

V Papežově na sebe po sjezdu počkáme a potkáváme jednoho dalšího kolegu, který odpočívá a výjezd na Lysou ho ještě čeká. No nějak mu to nezávidím a povzbuzuji ho k cestě nahoru:) Přece jen tma se blíží...
My celkem na nic nečekáme a pěkně svižně jedeme směr cíl. Ještě se nám podaří zakufrovat ve Frýdku, ale to už jen maličkost a v 20,15 jsme zase v místě startu, kde na nás čeká za pořadatele Marek Šimoňák. Ještě chvilku povídání, focení a probrání zážitků a hurá směr Anareta a postel.

STATISTIKA AKCE:

KOLO A VYBAVENÍ:
 

KUBA Triexpert Cobra IRC, sada Campagnolo Centaur 10 kompakt 50/34 + 13/29, kola Campagnolo Ultra Neutron, obutí TUFO plášťovky C Elite Pulse, Sporttester Polar 725x, sedlo Fizik Vitesse, pedály Max Keo Carbon 2, tretry NIKE Altea 2,  oblečení Dexter

VZDÁLENOST: 323 km, převýšení -+4200m, maximální rychlost 60 km/h
TEPOVÁ FREKVENCE: průměrná 130, max 164
ČAS: hrubý 15:15 průměr 21,2 km/h, čistý 12:51, 25.1 km/h
POČASÍ: teplota 12-24°C, vítr severovýchodní velice silný, oblačno až polojasno bez deště, ráno chvílemi mlha

 

..:: Dres ::..

 

 

 
 

 


 


 

 
..:: MOUNT EVEREST trek 2017 ::..