Po třech letech "nezávodění" došlo v mém týmu pochopitelně k několika změnám. Samozřejmě jsem oslovila můj poslední tým z DOSu 2010, ale bylo mi dopředu jasné, že jen velice těžko pojede po třech letech pauzy ve stejném složení. Nicméně mě opravdu potěšilo, že jádro týmu zůstane stejné a klíčový lidé se nezmění.

Tyto závody jsou pro tým ohromně obtížné a všichni si užívají své...Holt nejsou pro každého :-) a doprovodný tým na nich vůbec nemá jednoduchou roli. Ani psychickou ani fyzickou! Spíše bych řekla  že i malinko těžší než samotný závodník, i když samozřejmě z jiného hlediska... A tak ne každý "skousne" co se během nich děje a proto dochází k obměnám.
 

Tým je neoddělitelnou součástí závodníka na ultrazávodě a řekla bych, že má skoro klíčovou roli v tom, jak nakonec celý závod dopadne a pouze maximální souznění všech - závodníka i týmu vede k úspěchu.

A nyní představení mého nového týmu, o kterém jsem přesvědčena, že spolu dosáhneme onoho zázraku, ve který jsem poslední roky už nevěřila. Že zažiji tu nádheru obrovské směsice euforie, radosti a smrtelné únavy v cíli ultramaratonu v cíli DOS RAs Extreme ve Slovinsku.

Michal Kaláb - vedoucí týmu, řidič hlavního doprovodného auta, navigátor, fotografování+web

Michalovou nezpochybnitelnou kvalifikací pro vstup do mého týmu je to, že loni se mnou vydržel v jednom autě více jak dva dny nonstop:D, když jsme jeli doprovod Standovi Prokešovi na DOSu. Standovi tak děkuji za zprostředkování seznámení s Michalem.
Michal je multifunkční člověk, což je naprosto skvělé vybavení pro účast v týmu na ultra. Kromě toho je pohodář a je s ním neustále sranda, i když závodník právě umírá:). Myslím, že vše se mu podaří u mně v týmu uplatnit a bude s nostalgií vzpomínat jak se flákal, když jsme jeli se Standou.

Petr Janouš - hlavní fotograf a autor online zpravodajství na mém webu, řidič druhého auta, krmič, hlavní tvůrce navigace a "osvětlení a ozvučení" doprovodného auta

Petr je můj dvorní fotograf, absolvoval se mnou nejvíce ultra závodů ze všech a dá se říci, že mne zná jako málokdo. Myslím, že jsme dobří přátelé a já se opět budu spoléhat na jeho nepřekonatelné fotky, jídlo a vlastně vždy funguje vše cokoli co si vymyslím:) Jeho fotografie mi umožnily tvorbu mnoha propagačních materiálů a daly mi možnost zastavit neuvěřitelné množství zážitků ze závodů. Moc děkuju.

Petr Stibůrek - hlavní řidič doprovodného auta, které naprosto neuvěřitelně komplexně vybavil snad i saunou :), skvělý kamarád, který dělá tu správnou atmosféru, bez které je velice těžké takto obtížné závody absolvovat.

 S Petrem se znám tak dlouho, že už si ani nevzpomenu přesně, kdy jsme se potkali. Je pro mne duší mého týmu, jehož srandičky pomáhají všem překonat útrapy:) závodu. Spolu jsme na tandemu absolvovali úspěšně i Krále Šumavy, z čehož je vidět, že vydrží fakt vše:).
Kromě toho je pro mne nenahraditelným řidičem a auto, s kterým jedeme vybavil opravdu neuvěřitelným způsobem. Na mém posledním závodě RAA měl smůlu a musel se ze závodu vrátit. A tudíž nezažil naprosto fantastické neopakovatelné zážitky a pocity po absolvování více jak 2 200 kilometrech nonstop. Pevně věřím, že si závod užije a zažije tu nádhernou eufórii v cíli! 

Petr Hrubeš - cyklista, dlouholetý kamarád a jediný z týmu, který si ultramaratón zkusil na vlastní kůži i objet na kole, navigátor, krmič
Petra znám také velice dlouho a dá se říci, že po setkání se mnou přišel na chuť ultra závodům a 24hodinovkám. Několikrát jsme spolu absolvovali i časovky dvojic a nikdy jsme se nerafli, z čehož vyplývá, že je docela odolný i psychicky:).
Dvakrát ultramaratón prožil na vlastní kůži a umí si tak velice věrně představit, co šílenec před autem zažívá v každém okamžiku závodu. Je sice nováčekm v týmu, ale já ho tak i kvůli již výše zmíněnému ani moc neberu. A jsem přesvědčená, že do týmu zapadne a stane se pro mne oporou. 

Jarka Vnuková - cyklistka, civilním povoláním zubní lékařka čili je jasné, že její hlavní úlohou bude se o mne starat po zdravotní stránce ( doufám, že na zuby nedojde:) ), na starosti bude mít veškeré jídlo, suplementy oblečení.

Naše se seznámení proběhlo naprosto stylově na kole. Jarku jsem dojela v kopci a s nadšením jsem zahalekala: hurá ženská na kole :). Pak jsme prokecaly asi hodinu a myslím, že se dá říci, že jsme si docela porozumněly hned při prvním setkání. A následně tak nějak postupně vykrystalizovalo, že jsem Jarku "nalákala": pojeď do Slovinska jako doprovod! A k mé radosti Jarka kývla. Pevně doufám, že ji závod i opravdu nezapomenutelné zážitky a pocity navždy zůstanou v paměti a bude na celý závod v dobrém vzpomínat.